Tunel metra pod Vltavou slaví 40 let

Od proražení historicky prvního tunelu metra pod Vltavou uplynulo právě dnes přesně čtyřicet let. Spojnici obou břehů doloval ruský štít ze staveniště u Mánesova mostu do stanice Staroměstská. Pod řekou absolvoval přibližně dvě stovky metrů. Trvalo mu to necelý rok. „Bylo to riskantní, náročné,“ zavzpomínal pro Právo bývalý generální ředitel stavební společnosti Metrostav Jindřich Hess, v té době hlavní stavbyvedoucí raženého tunelu. Nový postup ražení byl zvolen z důvodu, aby se v této části města nemuselo střílet, jak bylo jinde zvykem. Bytelné razicí zařízení se montovalo ve velkých kavernách v podzemí u Mánesova mostu. Zařízení byla dvě, jedno dospělo až na Můstek. Po tom, co splnila svůj úkol, je dělníci rozebrali. Speciální štít se vždy navrhuje pro určitý typ podloží. I stroje Tonda a Adéla, které před třemi roky budovaly tunely na prodlouženém úseku metra z Dejvic do Motola, skončily proza- tím ve skladu. Využít by je bylo možné pouze ve městech s podobným podložím nebo pro stavbu linky D. Ani přes důkladnou přípravu, na které se podílely stovky odborníků, se výstavba ražených tunelů pod Vltavou nevyhnula komplikacím. Složité se ukázalo podloží. V této části metropole se nachází břidlice, ale i nepevné horniny. Raziči měli nad sebou dvanáct metrů, pak tekla Vltava. Nepevné horniny činily tři čtyři metry. „Vyskytlo se habaděj problémů, ale všichni táhli za jeden provaz, potíže se řešily, třeba i v noci. Lidé do toho dali velikánský kus improvizace, zlepšováčků, jak to Češi umějí,“ říká s úsměvem Hess, který tenkrát seděl v Mezinárodní tunelářské asociaci sdružující šedesát států světa. „Podle party podzemních pracovníků bylo pražské metro na velice dobré úrovni,“ konstatoval. Žádné dramatické zádrhele, jež by výrazně ovlivnily čas prací, nenastaly, a tak se první cestující na áčku svezli podle plánu v roce 1978. Stavaři pod Vltavou tehdy zvolili pokrokovou metodu, neboť použili lisovaný beton. „Do bednění se čerpal čerstvý beton a tam se lisoval na dvě fáze, až dostal pevnost, takže unesl horninu. Zaplnil všechny kaverny, ale nevýhodou byl pomalejší postup, když se čekalo, až hmota zatvrdne,“ líčil Hess. Za měsíc čety urazily 60 až 70 metrů. „Dodnes je v docela pěkném stavu, neteče to,“ chválí tunel. Dnes řeku podcházejí dohromady čtyři tunely podzemní dráhy, kromě zmíněného dále mezi stanicemi Karlovo náměstí – Anděl, Florenc – Vltavská a naposledy spojil Holešovice a Troju na lince C. Ten je unikátní v tom, že tubus se betonoval v suchém doku v pravém břehu Vltavy a posléze se nasunul pod Vltavu.